Bezděkov
nad Metují
nad Metují
Kde domov můj – týden, během kterého jsme poznávali Bezděkov, okolí i sami sebe.
V týdnu od 10. do 14. srpna 2026 proběhl na Bezděkově příměstský tábor Kde domov můj. Jeho cílem nebylo jen děti zabavit během letních prázdnin, ale především jim ukázat, že domov není jen dům, ve kterém bydlíme. Je to také krajina kolem nás, lidé, kteří zde žijí, příroda, historie, tradice a místa, která máme společná.
Tábor připravily a vedly Eva Gennertová a Jana Košová. Během pěti dnů děti poznávaly obec, vyrážely do okolní krajiny, tvořily, soutěžily, navštívily Polsko, stavěly hmyzí hotely a především nachodily pořádnou porci kilometrů.
První den jsme věnovali především vzájemnému seznámení a prvnímu poznávání Bezděkova.
Děti si vyzkoušely nové sportovní vybavení – fotbalové a basketbalové míče, badminton, ringo, líný tenis, slackline nebo dětský petanque. A právě petanque nás překvapil. Z celého vybavení děti zaujal ze všeho nejvíce.
Část sportovního vybavení bychom po skončení tábora rádi ponechali na hřišti k volnému zapůjčení, aby mohlo sloužit i ostatním dětem.
Poté jsme se pustili do výtvarného tvoření na téma „Můj domov“. Děti kreslily místa, která mají v Bezděkově rády, některé se pustily do obecního znaku, jiné dokonce do představ o budoucím Bezděkově nebo vytvořily vlastní varovné cedule.
Po obědě, kterým bylo kuře s rýží od Janeby z Police, jsme vyrazili pěšky do Nízké Srbské. V Lesním klubu Hájek jsme se seznámili s nejrůznějšími zvířaty. Děti mohly nakrmit koně, králíky a křečky, viděly kunu, andulky i prasata a vyzkoušely si také stezku rovnováhy.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili na workoutovém hřišti u hasičárny. Cestou nechyběly ani tipovačky o Bezděkově – například kolik máme rybníků, jaké je nejvyšší číslo popisné nebo jak se jmenuje pan starosta.
A velkým hitem se stala i natrhaná kukuřice.
Druhý den jsme překročili hranice a vyrazili do Polska.
Hasičské vozy nám ráno pomohly zkrátit cestu směrem na Machov – Končiny. Odtud jsme pokračovali pěšky do skanzenu v Pstroužném.
V rozsáhlém areálu jsme strávili přibližně dvě a půl hodiny. Prošli jsme jednotlivé objekty, obdivovali dochované stroje, nábytek, vybavení domů i slaměnou výzdobu.
Největší obdiv ale sklidil větrný mlýn na vrcholu, odkud byl krásný výhled až na Krkonoše.
Děti si následně vytvořily vlastní příběh o životě ve vesnici. Představovaly si, že se do ní nastěhují, zabydlují si domy, hospodaří, věnují se zemědělství nebo provozují hostinec.
Po prohlídce jsme zamířili do Žďárek, kde na nás čekal oběd – tortilly.
Následovala cesta na Vysokou Srbskou a výstup na rozhlednu. Kromě výhledů jsme měli možnost sledovat i malou „přehlídku“ letadel.
Celý den děti zvládly přibližně 13 km. A přestože už měly za sebou pořádnou porci chůze, téměř všechny ještě doběhly na hřiště.
Během dne jsme si také připomněli českou hymnu Kde domov můj a povídali si o jejím významu.
Po ranní rozcvičce jsme vyrazili Bílkovým stezníkem k lávce na trojmezí tří obcí.
Po cyklostezce jsme potom mávali projíždějícím autům. Řidiči nám mávání opláceli, někteří troubili a dokonce nám zahoukala i sanitka.
Na kraji Maršovského údolí jsme si nechali projet vlak a pozorovali ho přímo pod mostem.
Potom nás čekal výstup na Žděřinu. Po chvíli na místním hřišti jsme se rozdělili do týmů a vyrazili do lesa stavět mandaly z přírodnin.
Vznikly tři krásné výtvory – hvězdička, koláčová mandala a šnek. Děti aktivita opravdu bavila a výsledky byly nádherné.
Před obědem ještě vznikly lesní domečky a bunkry. Někteří stavitelé se pustili dokonce do bezděkovské architektury a postavili například náš kostel.
Po obědě – hranolkách s řízkem a pizze – jsme pokračovali přes vyhlídku do Police nad Metují. Na náměstí jsme si dali zmrzlinu u Ouška.
Zpět do Bezděkova jsme se nechali svézt autobusem a poté jsme navštívili kostel sv. Prokopa, který je zapojený do akce Léto otevřených kostelů.
Den jsme zakončili na hřišti plněním hmyzích hotelů materiálem, který děti během týdne nasbíraly v lese.
Čtvrtý den jsme vyrazili na Hvězdu.
U kaple jsme si pověděli něco o její historii a také o tom, že vznikla podle návrhu stejného architekta jako náš bezděkovský kostel.
Odtud jsme pokračovali po hřebenu směrem nad Slavný.
Terén byl místy náročný. Děti ho ale často vnímaly jako přírodní parkour a zdolávaly ho s velkým nadšením. Trasa byla skutečně vydatná, přesto děti šlapaly bez protestů, povídaly si a některé měly po příchodu do cíle ještě dost energie na běhací závody.
Na Slavném jsme si v bistru dali svíčkovou s knedlíkem a malinovku.
Potom jsme seběhli po cyklostezce do Bělého a pokračovali autobusem. V Polici jsme bohužel nestihli přípoj, a tak jsme si čekání zpříjemnili nanukem.
Poslední den jsme začali tradičně ranní rozcvičkou. Poté jsme protáhli také hlavy při Bezděkovském kvízu.
Během týdne jsme si povídali o historii, přírodě, zajímavostech Bezděkova a okolí i o souvislostech s Českou republikou. Výsledek kvízu byl téměř stoprocentní, což pro nás bylo krásnou zpětnou vazbou.
Poté jsme vyrazili zkontrolovat jeden z hotových hmyzích domečků.
Hmyzí hotely vyráběl Miroslav Šebesta, ruku k dílu přidal také David Vávra a za krásný vypálený název děkujeme Pavlovi Kohlovi. Zbylé domečky během následujících dnů doplníme a umístíme na Staropanský stezník. Až půjdete kolem, určitě se s dětmi zastavte a podívejte se.
Poté jsme vyrazili směrem na Radešov, kde nás čekaly dvě hodiny v nových prostorech Laser Game. Děti si hru užily opravdu naplno. Mezi jednotlivými hrami jsme si dali boloňské špagety.
Po návratu do Bezděkova jsme doplnili pitný režim, zahráli poslední týmové hry, rozdali odměny a společně celý týden zakončili.
A nemohla chybět ani česká hymna Kde domov můj, která se stala symbolickým průvodcem celého tábora.
Nechtěli jsme, aby po táboře zůstaly jen vzpomínky.
Na hřišti bychom rádi ponechali sportovní vybavení k volnému využití – fotbalové míče, basketbalový míč, ringo, badminton, líný tenis, dětský petanque a slackline.
Nyní ještě hledáme vhodný způsob, jak vybavení zpřístupnit a zároveň bezpečně uložit. Pokud by měl někdo k dispozici nepotřebný regál nebo skříň, která by mohla sloužit jako úschovna v podloubí, budeme rádi za nabídku.
Pokud se tento způsob osvědčí a vybavení se bude vracet na své místo, rádi jej budeme postupně doplňovat.
Za celý tábor děkujeme především dětem. Za jejich energii, odvahu, zvědavost a ochotu každý den znovu vyrazit na cestu.
Děkujeme také rodičům za důvěru, se kterou nám na celý týden svěřili to nejcennější.
A v neposlední řadě děkujeme všem, kteří pomohli s přípravou programu, občerstvením, vybavením nebo drobnými odměnami.
Kde domov můj pro nás nakonec nebylo jen téma tábora. Byl to celý týden strávený poznáváním místa, kde žijeme – jeho krajiny, lidí, historie i přírody.
A přesně takový vztah k domovu bychom chtěli v dětech pěstovat.
